O nemocnici

22.12.2022

Sedmý červenec loňského roku si bude Lukáš Goldemund z Přerova už navždy pamatovat jako den, který změnil jeho život. Cestou domů z brigády se stal účastníkem autonehody, vlivem které málem přišel o život. Prognózy dlouho nevypadaly dobře a Lukáš dokonce několik dnů nereagoval na žádné podněty. Nakonec ale zafungovala bazální terapie v Nemocnici AGEL Přerov, do které se zapojila celá rodina včetně psa.

„Prognózy na začátku byly dokonce i ty nejhorší, nikdo neuměl přesně předvídat, jak se Lukášův stav bude vyvíjet,“ popisuje prvotní pocity Hana Goldemundová, maminka Lukáše. I v dramatické situaci a ve vážném stavu pacienta ale zdravotníci ani na chvíli nic nevzdávali a mimo jiné zahájili u Lukáše ošetřovatelskou péči v konceptu bazální stimulace, která je založena na vyvolání vzpomínek před hospitalizací.
„Tato terapie vyžaduje velkou součinnost rodiny. Ptáme se například, jaké měl hygienické návyky, zvyky, zda byl kuřák, s kým se stýkal, na jaké oslovení je zvyklý, co měl rád na jídlo, pití, ale i na to, co mu bylo nepříjemné nebo jaký byl jeho režim dne,“ popisuje Mgr. Lenka Nevřelová, která má v Nemocnici AGEL Přerov bazální terapii na starost. Právě tyto individuálně známé prvky se pak zdravotníci snaží pacientovi nabízet a jejich pomocí pacienta aktivizovat. Ve chvíli, kdy tato terapie zafunguje, je pomocí známých podnětů nastartována aktivita ve zdravé části mozku, která na sebe následně přebírá funkci těch částí, které byly nemocí či úrazem poškozeny.

O konceptu bazální stimulace maminka Lukáše dříve neslyšela, bez váhání se ale do této terapie zapojila s celou rodinou včetně psa Meisey, a dnes o ní s nadšením vypráví dál. U Lukáše totiž tato terapie začala přinášet první výsledky už po 14 dnech a měsíc po nehodě rodina znovu mohla slyšet jeho hlas. „Od té doby šlo pak všechno nahoru, po dvouměsíčních rehabilitacích dokonce sám vyšel po schodech do třetího patra. Daří se mu čím dál lépe, snaží se zapojovat do fotbalových tréninků, plave, bruslí. Oproti původním prognózám je to neuvěřitelné,“ uzavírá maminka. 
Takto významný pokrok není pravidlem, ale zároveň ani úplným zázrakem. „Lukáš není náš první pacient s takovým úspěchem, ale je ten, o kterém víme, jak jeho stav pokračuje. Výjimečný je v tom, že víme, že dělá pokroky a zařazuje se do normálního života,“ dodává Lenka Nevřelová.

Sám Lukáš, který před pár dny oslavil dvaadvacáté narozeniny, má přitom cíle ještě vyšší. „Po nehodě si nic nepamatuji, ani z období dvou měsíců před ní, ani dvou měsíců po ní, ale rodina mi natočila spousty videí, podle kterých můžu srovnat pokrok, kterého jsem díky zdravotníkům dosáhl. I pro ně to bylo překvapení, když jsem je byl na oddělení DIP po rehabilitacích navštívit. Mým cílem je ale zlepšovat se ještě dál a snažit se vrátit do života jako před 7. červencem. Můj sen je znovu začít hrát závodně fotbal a najít si práci,“ uzavírá Lukáš.