O nemocnici

11.9.2023

Přerov, 7. 9. 2023: Pořadníky na léčbu a pacienti, kteří se k péči dostávali až ve stadiu chronického selhání ledvin a s nedobrou prognózou. Pacient starší 50 let, diabetik, ani člověk s jiným vážným onemocněním se na tuto léčbu prakticky nedostal - takto vypadala péče o pacienty s nemocemi a selháním ledvin před 40 lety.

„Před 40 lety, to bylo ještě za socialismu, byla omezená dialyzační kapacita, bylo jen několik dialyzačních středisek a omezený počet dialyzačních přístrojů. V roce 1982 bylo v Československu jen 25 dialyzačních středisek, z toho na území tehdejšího Severomoravského kraje pouze 2 střediska, v Olomouci a Ostravě. V roce 1983 vznikly v Československu další 4 střediska a jedním z nich byla dialýza v Přerově, tehdy 3. dialýza v Severomoravském kraji. V tu dobu někteří pacienti museli za léčbou dojíždět mnohdy i více než 100 km,“ uvádí z historie primář hemodialyzačního oddělení MUDr. Pavel Hejduk.

Na dialýzu se tehdy pacienti dostavovali 2 – 3 x týdně a trvala 4  –  6 hodin. Dialyzovaní nemocní měli celou řadu problémů, mnozí dialýzu špatně snášeli, během léčby měli nevolnosti a zvraceli, mívali bolesti kostí a kloubů, trpěli těžkou chudokrevností, která se musela řešit častými transfuzemi. Postrachem dialyzačních pracovišť byla virová hepatitida B, u které tehdy ještě nebyla možnost očkování.

V současné době je v České republice kvalitní zdravotnictví s rozsáhlou sítí 113 dialyzačních středisek. Na dialýzách je moderní dialyzační technika a biokompatibilní dialyzační materiál a léčba je  dostupná pro všechny pacienty, co ji potřebují. Léčit se mohou i lidé starších ročníků s řadou jiných onemocnění, lépe se toleruje, je nebolestivá, umožňuje nejen prodloužení života, ale i lepší kvalitu.

,,Hemodialýza je jednou z možností náhrady funkce ledvin, při které se krev nemocného odvádí systémem hadiček do přístroje (umělé ledviny), v přístroji krev proudí přes speciální filtr (dialyzátor), ve kterém se z krve filtrují odpadní látky a nadbytečná tekutina a naopak o některé potřebné látky se krev obohacuje, takto upravená krev se vrací zpět do těla pacienta. Dalšími možnostmi jsou peritoneální dialýza, kdy se čistí krev přes přirozenou membránu, která vystýlá dutinu břišní a obaluje všechny orgány zde uložené. Principem metody je napouštění dutiny břišní speciálním sterilním roztokem přes předem zavedenou hadičku (peritoneální katetr), do tohoto roztoku se filtrují odpadní látky a přebytečná tekutina, po několika hodinách se roztok vypustí a napustí se nový. Napouštění a vypouštění roztoku z dutiny břišní se cyklicky opakuje a provádí se kontinuálně obvykle 4x denně. Poslední z možností je transplantace ledviny, která je zároveň tou nejlepší metodou léčby chronického selhání ledvin a úspěšná transplantace má nejlepší výsledky, pokud jde o přežití nemocného a kvalitu života. Bohužel ne všechny pacienty lze ze zdravotních důvodů do transplantačního programu zařadit,“ vysvětluje prim. MUDr. Pavel Hejduk.

Pro dialyzované pacienty je vhodná spíše méně fyzicky náročná práce a na zkrácený úvazek,

Cestování je pro nemocné možné, nejlépe však ve dnech volna, kdy pacient nemá dialýzu. Mnoho pacientů pravidelně cestuje za rodinou, přáteli nebo provozují turistiku. Pokud však chce dotyčný na delší pobyt mimo domov, je nutné naplánovat léčbu na jiném dialyzační středisku. Sportování je vhodné rekreační formou, pravidelná fyzická aktivita je velmi dobrá pro lepší fyzickou i psychickou pohodu, jen je nutné chránit dialyzační přístup.

,,Hemodialýza ledviny neléčí ani jim nepomáhá, ale nahrazuje (byť nedokonale) jejich funkci. Na našem středisku máme v současnosti kolem 70 dialyzovaných pacientů s chronickým selháním ledvin a ročně provedeme kolem 11 000 dialýz. Průměrná délka života na dialýze je kolem 5-10 let, ale jsou pacienti, kteří na dialýze žijí 20, 30 i více let. Na našem středisku máme pacienty, kteří dochází na dialýzu již téměř 30 let. Je to hodně individuální, závisí na celé řadě dalších okolností, například na věku, ve kterém pacienti dialýzu zahajují, na přidružených onemocněních (cukrovka, hypertenze, nemocemi srdce a cév, nádorová onemocnění), na dodržování dietních a režimových opatřeních, na stavu výživy, na dodržování adekvátní dialyzační léčby, na pravidelném užívání předepsané léčby. Důležitá je i pravidelná fyzická aktivita a psychická podpora ze strany pacientovy rodiny,“ doplňuje primář MUDr. Pavel Hejduk.

Mnohá omezení jsou stejná dříve i dnes, pacient je závislý na pravidelné dialyzační léčbě, musí dodržovat řadu dietních opatření (omezení příjmu soli, draslíku, fosforu), a pokud málo močí, pak musí výrazně omezovat příjem tekutin – třeba jen na půl až ¾ litru denně, což je pro mnohé pacienty největší problém.

„ Většina pacientů musí užívat spoustu léků (na vysoký krevní tlak, na cukrovku, na srdce, na ředění krve, vazače fosforu…). Mohou mít řadu chronických komplikací jako deprese, únavnost, poruchy spánku, svědění kůže, bolesti kostí a kloubů, porucha chuti k jídlu, porucha výživy. Přesto za těch 40 let se péče o dialyzované pacienty značně zlepšila, pokročila dialyzační technika a materiály, je možná léčbě řady zdravotních komplikací, které s sebou přináší    chronické selhání ledvin. Dialýza je v dnešní době většinou dobře snášena a mnozí pacienti tak mohou vést pěkný život. Díky bohaté síti dialyzačních středisek je léčba dostupná, pacienti za ni nemusí dojíždět velké vzdálenosti, je větší možnost cestování,“ uzavírá primář hemodialyzačního střediska Nemocnice AGEL Přerov MUDr. Pavel Hejduk.