Pracoviště

Artroskopie aneb podívejme se do kloubu

Artroskopie a sportovní medicína je nedílnou součástí našeho oboru a na tomto poli taktéž probíhá zlepšování a zavádění nových metod, včetně náročných rekonstrukčních výkonů. Na našem oddělení se věnujeme hlavně artroskopii kolen a ramen, využíváme běžně všech známých technik.

Do ženy a do melounu nikdo nevidí říká turecké přísloví a ortopedovi by se chtělo dodat „ a do kloubu také ne“ , ale to už není tak zcela pravda. Od začátku 90 let je v ČR běžně rozšířena operační artroskopie jako metoda , která dovoluje nejenom kloub prohlédnout , ale také bez jeho operačního otevření operovat. Zdálo by se, že je to metoda veskrze mladá a progresivní, nicméně první pokusy do kloubu nahlédnout a zjistit , jaká že to vada trápí pacienta byly činěny již na začátku našeho století a první škola artroskopie byla založena v Tokiu v roce 1918. Fakt je, že v těch letech šlo opravdu o nahlížení do kloubu bez větších operačních možností a že ten pravý rozvoj dovolila až miniaturizace videokamer a použiti optických vláken jako vodiče světla.

Artroskop je vlastně několik mm tlustý kovový tubus, ve kterém je vložena rigidní optika a který umožňuje přívod tekutiny do a z kloubu a tím jeho vyplachování a práci v něm , ale také přívod světla optikou a návrat obrazu do miniaturní kamery , která je připevněna na zevní straně optiky a kloubu. Tato pak zpracovává obraz a převádí jej na TV monitor, kde operatér a asistence sledují přivedený obraz . Posunováním a otáčením optiky je možné se dostat do všech koutů kloubu , takže je tam většinou vidět mnohem lépe , než když je kloub operačně otevřen. Prvním a nejvíce vyšetřovaným kloubem touto technikou je koleno. Jednak protože je asi nejsložitějším kloubem lidského těla, jednak ale také proto, že je velmi často poraněným kloubem s často poměrně „nejistou“ klinicky stanovenou diagnózou.

Skládá se nejenom z poměrně sofistikovaně zakřivených kloubních povrchů femuru,bérce a čéšky, ale také z menisků a vazů. Tyto struktury napomáhají stabilitě tohoto kloubu a při jejich poškození dochází někdy k výrazným a zřetelným potížím pacientů , ale někdy také ke zcela nenápadným , drobným potížím , které imitují různé jiné poruchy. A tady je právě místo pro artroskopické vyšetření, které se děje v celkové narkóze, na operačním sále , ale pro vlastní kloub je miniinvazí, která samo o sobě tento kloub nepoškodí a přinejmenším pomůže stanovit přesnou diagnózu. A pak je možné pomocí speciálních nástrojů dalším půlcentimetrovým vstupem do kolena odoperovat většinu vad a úrazů , které se zde můžou vyskytnout . Naprosto běžnou metodou je ošetření poraněných menisků, ať už se většinou jedná o jejich úplné či částečné vynětí z kloubu, nebo o jejich přišití /vzácněji/. Další dnes již plně propracovanou metodou je použití artroskopické operativy při náhradě vazů kolena, která umožňuje dokonalou přesnost při umístění nově zaváděného vazu a jeho přesné předepjetí. Tyto zdánlivě ne zcela důležité drobné technické detaily operace umožňují dosahovat předpokládatelných , většinově dobrých a výborných výsledků.

Úplnou novinkou v oboru je možnost přenosu chrupavek. Část závažných poranění mladých většinou sportovců /kolem 7% úrazů kolena/ postihuje nejenom menisky a vazy , ale také vlastní chrupavky kloubních povrchů. Nejde nikdy o banální úrazy. Pokud je odloupnut větší kus kosti s chrupavkou a přijde se na to včas, připevní se tento úlomek na původní místo a tím vznikne šance na zpětné plné přihojení a bezproblémovou funkci takového kloubu,

Pokud ale se na to přijde později , je většinou již chrupavka poškozena natolik , že se nedá použít . Pro tyto případy je zde možnost tzv. mozaikové plastiky, což je vlastně přenos několik mm velkých sazenic chrupavky odebraných tam , kde to příliš nevadí, a jejich implantace do místa defektu kosti a chrupavky. Postupně zarostou a i v tomto místě pak vznikne téměř dokonalý kloubní povrch , který může léta sloužit.

Dalšími klouby , které jsou dosti frekventně poraněny a tedy i léčeny , jsou rameno a kotník. Oba tyto klouby jsou dobře artroskopovatelné a také metodika léčení jejich vad je již spolehlivě dovedena do běžné použitelnosti. Jedná o různé uvolňovací operace, ale i sutury šlach a stabilizační výkony. Operativa ramenního kloubu s využitím artroskopických technik neustále narůstá.. Všechny uváděné metodiky jsou v repertoáru každé dobré ortopedie a v plném sortimentu jsou prováděny i na našem okrese.

Méně často se artroskopují klouby jako loket a zápěstí, výtěžnost těchto vyšetření je menší ale i zde je daná technika přínosem.