Pracoviště

Odborné i materiálové zabezpečení umožňuje špičkově zvládnout onemocnění kyčlí a kolen. Nejenom prostou artrózu, ale i vrozené vady jako je dysplazie kyčlí nebo poúrazové stavy, často vídané v oblasti kolen. Počty našich reoperací jsou hluboko pod státním průměrem, zčásti je to způsobeno minimální operativou v oblasti endoprotetiky v uplynulém desetiletí. Můžeme se ale pochlubit i nízkým procentem jiných závažných komplikací, hluboko pod běžným průměrem tradičních ortopedických pracovišť. Jinou pozitivní novinkou, která se stala u nás již běžným prvkem je užití počítačové navigace pro TEP kolen, včetně vyvažování měkkého kolena, které zřetelně zlepšuje výsledky endoprotetiky kolena. V těchto technikách také školíme kolegy z různých států formou prezentace předváděcích operací.

Operační léčba artrózy

Stejně, jako se rozvíjely metody neoperační léčby artrózy /degenerativního onemocnění nebo poškození kloubu/, s rozvojem medicíny přicházely nové možnosti její operační léčby. Před druhou světovou válkou šlo spíše o experimenty, s vynálezem antibiotik a možností dokonale sterilního operování po ní začíná pomalu rozkvět ortopedie jako operačního oboru. Již od padesátých let probíhaly experimenty s náhradou poškozených kloubů novými materiály, ale potíže s mechanickou odolností vlastního materiálu, obrovských nároků na spojení implantátu s kostí a nutnost dlouhodobé životnosti nedovolily jejich masové použití. Z jiných operačních metod byly zavedeny do praxe otevřené operace menisků a vazů jako prevence rozvoje artrózy, u osově postižených končetin byly a jsou dosud užívány tzv. korekční osteotomie, tzn. náprava osy končetiny uměle vytvořenou zlomeninou s různými možnostmi její fixace také jako prevence rychle pokračujících degenerativních změn u asymetricky přetížených kloubů.

Umělé klouby

Skutečným zázrakem je pro pacienty postižené těžkým stupněm artrózy zavedení do běžného užití spolehlivých umělých kloubů s mnohaletou životností. Nejpodstatnější vývoj takového kyčelního kloubu proběhl v Anglii s první implantací cementované endoprotézy s jamkou z polyetylénu v roce 1962. Na našem území dochází k běžnému zavedení umělých kyčelních kloubů v 70tých letech s jejich vývojem v Poldi Kladno a statisíce pacientů zakusilo od těch dob dobrodiní této operace.

Prakticky ihned po ní ztrácejí plně nebo alespoň z větší části všechny své bolesti a tento stav jim vydrží mnoho let. Životnost těchto kloubů byla při optimálním zavedení do jinak normální kyčle větší 20ti let, pro většinu pacientů kolem 30ti, vzácně jsou ale i pacienti, kterým jsou tyto klouby vyměňovány až dnes po více jak 40ti letech jejich života a užití.

Samozřejmě technologie ve zdravotnictví pokročila dále a týmy vědců celá ta léta pracují na odstranění nedostatků původních generací protéz a hledají cesty k jejich ještě lepší snášenlivosti a dlouhodobé životnosti. Jedním z problémů které limitují životnost protéz je jejich kloubní povrch, který musí mít minimální tření a otěr a přitom snášet ročně několik milionů rázů při došlapování pacienta. V běžné praxi je jednak použití vylepšených druhů polyetylénu a keramických hlavic, jednak povrchy , kdy keramická hlavička se pohybuje v keramické jamce, stejně tak jako vysoce přesně opracovaná kovová hlavička je zakryta jamkou s kovovým vnitřním povrchem.

Další, dosud ne zcela jednoznačně vyřešenou problematikou je ukotvení endoprotezy v kosti. Zvláště v případech různých defektů , vývojových vad nebo třeba osteoporózy se může jednat o zásadní problematiku z hlediska životnosti takového umělého kloubu. Proto také vzniká celá škála necementovaných endoprotéz s různými možnostmi kotvení ke skeletu pacienta.Část z nich lze již dnes z hlediska dlouhodobé životnosti označit za spolehlivé, u všech probíhá další vývoj a optimalizace. Novinkami v přístupu k operacím je MIS, tedy miniinvazivní operace dávající naději na rychlejší rehabilitaci a menší bolesti. Stejně jako jiné novinky MIS děláme. Dalším technologickým krokem je povrchová náhrada kyčle (resurfacing) a tzv miniendoprotezy vhodné pro mladší pacienty s ponecháním maxima vlastní kosti a náhradou jen kloubní plochy nebo minimální části krčku a hlavice. Tyto postupy také používáme s tím , že naší snahou je, aby komplikace očekávatelné u každé novinky nepřevýšili její přínos.

Dalším kloubem , který je často postižen artrózou a činí pacientům zásadní potíže je koleno. Z operačních možností, které zásadně prodlužují životnost postižených kloubů patří miniinvazivní operace menisků , vazů jako prevence rozvoje artrózy /artroskopická technika/, ale používáme také artroskopické ošetření artrosních kloubů a korekční osteotomie.

Stejně jako u kyčlí i artrosní kolena mohou být nahrazena umělými, jejich vývoj a hlavně masové použití bylo proti kyčli nejméně o 10 let opožděn, což je dáno především tím , že kloub kolenní je patrně nejsložitějším kloubem lidského těla a jeho náhrada, pokud má být úspěšná, musí tyto složitosti respektovat. Takže na území ČR došlo k masovému užití těchto náhrad až koncem 80tých let a dále v minulém desetiletí. V každém případě se dnes jedná o běžnou operaci pro každé okresní pracoviště. Velkým přínosem pro operativu kolen je počítačová navigace, kterou pravidelně děláme již několik let.