Pracoviště

Artróza patří mezi časté zdroje bolesti lidí nejenom staršího věku a je jednou z nejčastěji se vyskytujících diagnóz v ambulanci ortopeda.

Jde o onemocnění, které vzniká nenápadně a zpočátku nevede ani k potížím pacienta. Počáteční změny se dějí ve vlastní chrupavce a k ni přilehlé kosti. Až s postupujícím časem postihují tyto změny další části kloubu, především postupnou změnou jeho tvaru, které lze prokázat pomocí rentgenového vyšetření.

Artróza nejčastěji bývá jako idiopatická, kdy nevíme přesnou příčinu všech změn, které postupně nastartují rozvoj vlastní artrózy. Jsou ale známy některé rizikové faktory, které přispívají k jejímu vzniku.

Patří mezi ně genetické předpoklady, rodinný výskyt artrózy není úplnou vzácností. Mezi další rizikové faktory patří chronické extrémní přetěžování kloubů, například u vrcholových sportovců nebo těžce pracujících, zvláště atypickou zátěží, pohybem, pro který ten který kloub nebyl stavěn. Dalším jistým nebezpečím je také nadváha a v poslední době se mezi rizikové přiřazují i poruchy inervace kloubu.

Jiným zdrojem artrózy může být úraz kloubu, někdy i drobnější, ale také vrozené ortopedické a mnohé metabolické vady a nemoci.

Léčba artrózy

Vzhledem k tomu, že není dosud známa příčina tohoto onemocnění, tím méně je známa možnost léčení vlastní příčiny nebo původce artrózy, takže lze konstatovat, že se jedná svým způsobem o onemocnění nevyléčitelné. Na druhou stranu dnešní medicína poskytuje pestré možnosti léčení příznaků nemoci, především úlevu od bolesti a také možnosti jistého zpomalení rozvoje artrózních změn. Tyto možnosti jsou jednak neoperační, většinou určené pro lehčí stupně artrózy, jednak operační, kterým se budu věnovat v dalším článku příští týden.

Léčení závisí na stupni nemoci a na lokalizaci postiženého kloubu. Když už není možno léčit příčinu nemoci, snažíme se alespoň zastavit nebo zpomalit její průběh. Zvláště na nosných kloubech dolních končetin jistou úlevu přináší redukce hmotnosti a omezení jejich přetěžování, zároveň je ale třeba konstatovat, že pravidelný pohyb a cvičení /zvláště bez zátěže/ vedou k udržení dostatečné kloubní pohyblivosti. Takže sice nedoporučíme např. horskou turistiku nebo těžké zemědělské práce, ale schválíme jízdu na kole, plavání, cvičení jógy nebo kratší procházky. Cvičení kloubní pohyblivosti zabraňuje přirozeně se rozvíjejícímu omezení kloubní mobility u tohoto onemocnění.

V období bolestí může lékař přinést úlevu ordinací nesteroidních antiflogistik, která snižují bolestivost a zároveň tlumí zánětlivé změny. Dlouhodobé užívání těchto preparátů však může mít nežádoucí vedlejší účinky, ale na trhu jsou i další medikamenty omezující vznik různých vedlejších účinků, takže většinou jsou možnosti, jak pacientovi pomoci. Stejně jako protizánětlivé léky pomáhá fyzikální terapie, různé formy elektroléčby a magnetoterapie, stejně tak aplikace chladivých gelových zábalů. Nedoporučuje se, zvláště v období zhoršení zánětu aplikace tepla nebo tepelných procedur.

Relativně novou možností jsou léčiva zvaná chondroprotektiva, jak již sám název napovídá, jsou to laicky řečeno léky chránící chrupavky, lépe řečeno zpomalující jejich degenerativní změny. Homeopatika a potravinové doplňky v ortopedické praxi většinou dlouhodobější úlevu nepřinášejí. Závěrem je třeba konstatovat, že kombinací snahy pacienta a jeho lékaře lze dlouhodobě zpomalit rozvoj nemoci a s tím spojené potíže a že i pro těžké postižení kloubů má dnešní medicína arzenál dalších léčebných možností, kterým bude věnováns samostatný článek.